Moje kamarádka jorkšírka Jouette dostávala jednu malou buvolí kostičku každej den. Až do doby, než kvůli ní skončila na pohotovosti na operačním sále.

Tehdy jsem ještě neměla obchod a o pamlscích pro psy jsem věděla jen to, co jsem potřebovala kvůli Furbině alergii. Sledovala jsem složení na obalu, ale nešla do hloubky. Takže když jsem přijela ke kamarádce na víkend, kostička z buvolí kůže mě vůbec nepřekvapila. Jouettka se zabavila, chvíli za náma neběhala jak ocásek a měla z toho žvejkání upřímnou radost. Víkend utekl jako voda, obdivovala jsem Diany permakulturní zahradu, popíjely jsme bio čajíky od Sonnentoru, pekly chleba a pozorovaly krávy na pastvě.

Domu jsem přijela nabitá novou energii a nápadama jak žít víc udržitelně a soběstačně. Pár dnů nato mi Diana volala, ubrečená a vyděšená. Že je Jouette po operaci, strachy byla bez sebe. Strávila celou noc v čekárně na veterině a netušila, jestli svoji jorkšírku ještě vůbec někdy uvidí. 

Jouette dostává kostičku každej večer, Didi by nikdy nenapadlo, že by jí to mohlo ublížit!

Vyprávěla mi, co se stalo. Večer si pustili s přítelem film a Jouettě dali jako každej večer jednu buvolí kostičku. Najednou slyšeli divnej zvuk a po chvilce zjistili, že se Jouette dusí. Neváhali a hned jeli, po cestě mluvili s pohotovostí a malou Jouette intubovali. Na veterině šla hned na sál a z krku ji vyndali kus rozžvýkaný a rozblemcaný kůže, kterej jí zaskočil.

Tahle příhoda mě přivedla k tomu, že jsem začala zkoumat, co to ta buvolí kůže vlastně je, a proč ji lidé psům dávají. Zároveň se mi ulevilo, že našim psům to nikdy nechutnalo, takže si nemusím nic vyčítat.

Zjistila jsem, že se jedná o zpracovaný zbytky kůže z oděvního průmyslu. To mě už samo o sobě překvapilo. Další rána pro mě byl koktejl chemikálií, skrz který kůže projde, aby se zbavila zbytku masa, tuku, zápachu a chlupů. A to včetně peroxidu, louhu, sulfidu sodného. Mňam... Poslední kapka byla, že se občas vyrábějí i z kůže psů zabitých v Číně či v Thajsku. Ta se totiž v oděvním průmyslu používá celkem běžně.

Na konci výrobního procesu jsou pamlsky ještě navoněný a dobarvený, aby nás zákazníky víc lákaly. Další mňamka. Navíc kůže jako taková není vůbec určená ke konzumaci, organismus ji vůbec nestráví. Kousky můžou zůstávat v žaludku, nebo pomalu ucpávat střeva. Rozblemcaný pamlsek může chlupáčovi snadno zaskočit a nejeden to bohužel zaplatil životem.

Tak proč jsou tyhle nesmysly tak populární? Jsou levný a všude dostupný. My lidi jsme totiž bohužel pohodlný a taky trochu ovce. Sousedka to psovi dává, zkusím to taky...

Tak to prosím vás nezkoušejte! Je spousta jinýho a zdravýho žvejkání, který můžete svýmu chlupáčovi dát. Ano, stojí to víc, ale kolik myslíte, že stojí taková operace? Kolik léčení rakoviny, kterou pes muže dostat z toho množství chemikálií? Já osobně si teda radši připlatím za kvalitu. A hlavně nechci riskovat ani zdraví ani život těch našich mentálků.